V přirozeném prostředí je nezbytnou podmínkou pro uskutečnění horolezecké akce příhodné počasí. A to není vždy. První motivací pro zbudování umělých stěn byla snaha uniknout vlivu počasí. Druhou motivací pak byla potřeba výkonnostních gymnastických lezců získat tréninkové prostředí, kde by mohli trénovat i mimo lezeckou letní sezónu. První umělé horolezecké stěny, které imitují prostředí skal, tak začaly ve větším počtu vznikat s rozvojem gymnastického pojetí horolezectví.

Využití umělých stěn je především tréninkové, a to pro horolezce všech kategorií a disciplín.

Gymnasticky pojaté výkonností lezení na umělých stěnách má nejvýraznější podobu v závodech na umělých stěnách. Takto vzniklé závodní lezení na umělých stěnách je ryze soutěžní disciplína v rámci horolezectví, při které nechybí typické atributy závodů, jako jsou pravidla, rozhodčí a stupně vítězů. Závody se pořádají v lezení na obtížnost, na rychlost, v boulderingu, a v lezení na umělém ledu či drytoolingu.

Zdroj: Horolezecká metodika, 2014

Oddíl Lezci.com respektuje metodická doporučení ČHS. Metodické karty vytvořené Metodickou komisí ČHS jsou zde: 

Základní uzly pro lezení na umělé stěně

Navázání na sedací úvazek

Jištění lezce na top rope

Zřízení vratného bodu na umělé stěně