Maky a horolezecké objevování Balkánu.

| autor: vendula.zednikova@seznam.cz

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Naši cestu po Balkánu jsme si hned na začátku zpestřili lezením nedaleko bosenského města Banja Luka. Z mnoha oblastí, které tu rok co rok v rámci lezeckého festivalu Drill & Chill Climbing and Highlining Festival vznikají, jsme si vybrali skalní oblouk Kameni most. Jedná se o oblast, vápencovou, skvěle zajištěnou, nabízející jednodélky i vícedélky od 5 do 8a. Popisy cest doporučujeme zjistit předem, třeba na následujícím odkaze: https://27crags.com/crags/kameni-most/routelist
V Bosně i dalších balkánských zemí by se totiž člověk za trochu dat nedoplatil.

 

Přes boseňské soutěsky a údolí jsme dále pokračovali za zbytkem naší party do přímořského letoviska v Černé hoře. Z této základny jsme pak vyjížděli na nejvyšší vrcholy okolních zemí. PS: cestování autem zde ocení zejména milovníci serpentin. Kus rovné silnice zde nehledejte...

 

 

Jako první nás čekala Zlá Kolata. S nadmořskou výškou 2534 m n. m je nejvyšší horou Černé hory. Slibovaný klidný nocleh v podhůří pohoří Prokletje se ale proměnil v pozvánku na pravou balkánskou svatbu s výslužkou v podobě jehněčích vnitřností a střelbou, která se i přes hlasitou hudbu hned vedle našeho stanu nedala přeslechnout. Tradice jsou holt tradice...

 

 

Ospalá ranní mlha se ale naštěstí rozestoupila a Zlá Kolata nás odměnila nejenom lehkými lezeckými pasážemi, ale i krásnými výhledy směrem na Albánské vrcholky.

Cestou zpět jsme ale narazili na nedokonalost map. Poučení z dnešního dne: Pokud mapy ukazují tunel a nalákají vás na zkrácení cesty o hodinu, ještě to neznamená, že tam tunel opravdu je....

 

 

Po krátké regeneraci u moře jsme se vydali směr Kosovo. Obavy z hranic se mávnutím ruky celníka rozplynuly a my mohli pokračovat směr lyžařské středisko u Hotelu Arxhena, které je jediné v zemi. Od něj už jsme pak ráno stoupali na travnatý vrcholek Veliké Rudoky s 2658 m n. m.  Při cestě dolů jsme zaznamenenali jistou odlišnost z radosti dobývat vrcholy. Místní sem, ačkoli se jedná o národní park, chtěli dojet na krosových motorkách. Uklidnilo nás jen to, že ne všem se to povedlo. Jestli dotyčný řidič motorku neopravil, leží tam nejspíš dodnes.

 

 

 

Další věcí, kterou místní opravdu neřeší je všudypřítomný nepořádek. Když je ho už moc a je potřeba se ho zbavit, pošlou ho třeba z kopce. Pohled do údolí vám pak může zkazit nejedna skládka.

Ačkoliv byla nadmořská výška kosovského vrcholu vyšší, nebylo třeba takové zdatnosti, proto jsme se o den později vydali ještě na nejvyšší vrchol Albánie a Makedonie - Golem Korab (2764 m).  Můj první dojem z krásného nocoviště pokazilo až chrápání jednoho z našich kamarádů a nárazy větru, které se nám do plachty stanu opíraly. K ránu se počasí naštěstí umoudřilo a tak jsme se i napotřetí mohli celý den kochat krásnými bílými vápencovými siluetami okolních hřebenů.

 

 

Poučení z tohoto výletu? 1) ne všichni Albánci žebrají (jako ti ve městě hned za hraničním přechodem), 2) nepodceňuj úroveň angličtiny kluka v horách, který pase kozy, 3) pokud jsi holka, dávej pozor, kam můžeš jít v restauraci na toaletu (přeci jen jsme v oblasti plné muslimů a může se seběhnout celá hospoda, aby tě správně nasměrovala) tak neudělej faux pas, 4) nápis restaurace znamená, že mají jen kafe!, ne, že se najíš !!!