4248 m |
 |
Mont Blanc
Široká sněhová hradba Mont Blanc du Tacul je formována od nejnižších míst až po vrchol jako gigantické schodiště. Tyčí se nad terasou na Aiguille du Midi, která je plná namačkaných lidí z kabin jedoucích nahoru a čekajících zde hodiny na jízdu zpět dolů. Vznikla myšlenka spojit toto místo směrem přes ledovec, který leží pod bzučejícími kabinami gondolové lanovky na Pointe Helbronner. Ty byly již dvakrát zasaženy stíhacím letounem. Je to ohavné rušení v srdci národního parku Mont Blanc. První zaznamenaný výstup uskutečnily 8.8.1885 Hudson, Kennedy s přáteli , ale popis v magazínu The Alps v r.1884 tvrdí, že se to podařilo partě z Courmayeru, která tuto cestu prošla o rok dříve. Mont Blanc du Tacul je obklopen mnoha pěknými lezitelnými srázy jak na východě, tak nádhernou cestou podél JV vrcholů Diable Ridge (Ďábelský hřeben) vedoucí z Grand Capucin ,který byl prvně zlezen v r.1928 Armand Charlet a Georges Cachat s Američany Miriam O Briena jejím mužem Robertem Underhillem. Gervasuttiho kuloár (55°) v SV stěně byl poprvé přelezen v r.1929 Italy D. Filipi, P. Ahiglione a F. Ravelli a napřímen v r.1934 Giostem Gervasutti a Renato Chabod. V r.1936 G. Boccalatte a Nina Pietrasanta dokázali (v jednom dni !) výstup delším prvním pilířem. V těžkém zápase o život na sousedním pilíři se nejlepší italský lezec Giusto Gervasutti zabil při slaňování během ústupu při špatném počasí. Když jeho přátelé P. Fornelli a G. Mauro dokončili cestu v r.1951 našli jeho cepín a pojmenovali pilíř po něm. Nižší ledem pokrytý (70°) skalní trojúhelník v S stěně přelezl v roce 1963 André Contamine a Pierre Mazeaud. Rapidní pokrok v ledové technice dovolit vylézt začátkem 70 let téměř kolmý (400 m) Supercouloir v r.1973 ve třech dnech Patrick Gabarrou a Jean-Marc Boivin. Mapy: IGN 3630 OT Chamonix Institut Géographique National, 1:25000 Obtížnost: PD. Ledovcový výstup se sněhem nebo ledem do 40°. Přístup: V každém případě použijte lanovku na Aiguille du Midi, potom. slezete pouze 300 mH do sedla Col du Midi a odtud vystupujete 730 mH (3 h). 
Nebezpečí: Ve spodní.části ledovce je nebezpečí občasných lavin ze séraků. Tato strana je náchylná na laviny po novém sněhu. Buďte navázaní po celou dobu postupu po ledovci, i když mnoho lidí to nerespektuje. Čas ad času tito odvážní horolezci při výstupu skončí předčasně svoji sezónu. Při špatné viditelnosti může být v okolí sedla Col du Midi obtížná orientace. Působivá scenerie ledovců. Přístup k chatě:: Chata Cosmiques, která stála v sedle Col du Midi vyhořela, ale před nedávnem byla postavena nová (120 L, privátní, drahá). Bivakování ve stanici Aigullle du Midi je zakázáno. Výstup SZ stěnou: Od stanice projděte pěšky tunelem a pokračujte úzkým, kluzkým a nervy zničujícím východním hřebenem. Po jeho překonání jděte přímo jižně dolů do sedla Col du Midi (3532 m). Jděte svahem nahoru na západ k prudkým skalám a ledovému trianglu v S stěně, nad okrajovou trhlinou (ke konci sezóny je velmi velká). Držte se vpravo, lezte prudce vzhůru na sněhové rameno (Epaule du Mont Blanc du Tacul 4060 m). Nyní jděte vlevo (V) širokým hřebenem k vrcholu. Sousední vrcholy: Východní vrchol (4247 m) je na dosah o 1 m vyšší než Z vrchol s krátkým sestupem. Můžeme porovnávat nejimpozantnější věže dolního Ďábelského hřebene, Isolée (Point Blanchard 4114 m) Pointe Carmen 4109 m Pointe Médiane (4097 m) Pointe Chaubert (4074 m a Corne du Diable 4064 m), které lze dosáhnout jen sportovním výstupem Ďábelským hřebenem přes Tour Rouge (4100 m) s Getvasuttiho pilířem, P.4067 a 4027 v prudké jižní stěně. Ostatní cesty: JV hřeben nebo Arete du Diable (D+ mix. lezení obt. V, převážně IV+ a IV, dlouhá klasická cesta ve výborné skále s největšími obtížemi nahoře, od Chaty Torino 8-12 h) Centrální ostruha nebo pilíř Boccalatte (D+, v dobrých podmínkách obt. V, IV a III, ale ve sněhu a ledu mohou nastat brzy potíže, 800 mH, 5-8 h od paty pilíře) Gervasuttiho pilíř (ED, VI a V s místy A1. Krásné lezení v dobré skále s možností úniku výše 800 mH, 8-12 h od paty pilíře.