Via ferrata

Zajištěné cesty (německy Klettersteig, italsky via ferrata) jsou výstupy v horském terénu, které jsou předem opatřené fixními ocelovými lany, případně také ocelovými žebříky a stupy. Toto trvalé zajištění umožňuje vysokohorským turistům proniknout i do míst, kam by se jinak dostali jen s pomocí horolezecké techniky.

 

Historie ferrat má více jak 150 letou tradici. Spousta cest využívaných dnes jako Via ferrata jsou dávné zajištěné vojenské cesty, které umožňovaly a usnadňovali, někdejším vojákům bojujícím často i na vrcholech hor, výstupy ke svým stanovištím. Vytvoření první opravdové ferraty je datováno na rok 1843 na normálce na vrchol Hoher Dachstein v Rakousku. Za stejným účelem a ve stejném duchu byla v roce 1869 zajištěna klasická cesta na Grossglockner a od roku 1880 se začínaly objevovat krátké zajištěné úseky ve východních stěnách Brenty. Všechny tyto cesty byly dílem DÖAV (Deutscher und Österreichscher Alpenverein;česky Rakousko-německý alpinistický spolek), protože do roku 1918 byla celá tato oblast součástí Rakouska Uherska.

 

Klasické via ferraty jsou známé především z oblasti italských Dolomit, kde vznikly v době světových válek a sloužily vojákům při pohybu v horách. Tyto cesty vedou převážně po přirozených postupových liniích a horských chodnících. S narůstající oblibou se zajištěné cesty začaly budovat i v ostatních částech Alp, zejména v Rakousku; každým rokem jich tu přibude několik desítek. Nové zajištěné cesty vedou často velmi příkrým terénem a vyznačují se velkým množstvím ocelových žebříků, řetězů a stupů (tzv. kramlí). V současnosti jsou budovány ferraty nové generace, které nemají návštěvníkovi průstup usnadnit, ale naopak obtíže spíše vyhledávají.

 

Přestože se laické veřejnosti může zdát postup po zajištěné cestě bezpečnější než výstup pomocí horolezecké techniky, spíše opak je pravdou. Na ferratách čeká na vysokohorského turistu mnoho nástrah, které nemusí být zjevné. Pro bezpečný pohyb na zajištěných cestách je proto nutné používat správnou výstroj a výzbroj a znát základní objektivní nebezpečí.

 

Hodnocení obtížnosti cest via ferrata

Via ferraty mají různý stupeň obtížnosti. Někteří průvodci rozeznávají pouze tři stupně, podobně jako na lyžařských sjezdových tratích: nejlehčí ferraty jsou označeny modře, těžké červeně a velmi těžké černě. Jejich obtížnost bývá doprovozena ještě slovním výkladem, který může dokreslit zvláštní úskalí trasy. Například sněhová pole. Jiné katalogy používají pětistupňový systém, který je označen těmito stupni: lehké, mírně obtížné, těžké, velmi těžké, extrémně těžké. Toto hodnocení je také doplněno slovním popisem, jakému stupni horolezecké obtížnosti (SHO) by odpovídal terén, pokud by na něm lezecké pomůcky nebyly umístěny.

TŘÍSTUPŇOVÝ systém hodnocení PĚTISTUPŇOVÝ systém hodnocení
modrá lehká, pro turisty s menšími zkušenostmi I. stupeň velmi lehká, bez jištění by se jednalo o I. stupeň horolezecké obtížnosti
    II. stupeň mírně obtížná, mírně strmá, bez jištění by se jednalo o I. nebo II. stupeň horolezecké obtížnosti
červená těžká, pro zkušené vysokohorské turisty III. stupeň těžká, strmé, místy kolmé partie, bez jištění by se jednalo o II. nebo III. stupeň horolezecké obtížnosti
černá zvláště těžká, nutná znalost lezecké techniky ve strmé, exponované, místy převislé skále IV. stupeň velmi těžká, velmi strmé, místy kolmé partie, místy značně exponované, bez jištění by se jednalo o III. nebo IV. stupeň horolezecké obtížnosti
    V. stupeň extrémně těžká, místy extrémně exponovaná, nejtěžší místa vyžadují použití horolezecké techniky nebo velikou sílu v pažích, bez jištění by se jednalo místy až o V. až VI. stupeň horolezecké obtížnosti

Výše zmíněný popis platí za normálních podmínek. Vezme však za své, když se zhorší počasí. Nejenom za mokra, kdy se mnozí horolezci raději schoulí pod deku. Nebývá až tak časté překvapení, že přijdete k ferratě a ta je celá pod ledem. To je lidově řečeno o hubu. Ale i to se leze. Tady vám už žádný průvodce neporadí. Pouze zkušenost. Obtížné bývá i hodnocení dlouhých ferrat. Ke konci už totiž můžete být unaveni a pak se náročnost lezení výrazně zvyšuje. Nezbývá, než si to ozkoušet. Zjistíte, že jednou se vám černá ferrata lezla lépe než červená. Proč? Protože každý den bývá jiný. Takže i když na jednoduchých ferratach není vlastně potřeba žádné jištění, mějte jej vždy s sebou. I na lehkých ferratach vás může potkat překvapení.

 

Vybavení na Ferraty:

Mezi nezbytné vybavení na ferraty patří:

1) Horolezecká přilba
2) Celotělový úvazek nebo kombinovaný sedák + prsák
 
3) Ferratový set s tlumičem pádů
4) Rukavice
5) Pevná obuv

Dle náročnosti a typu ferraty dále připadají v úvahu lano, jistící prostředky, karabiny, exprasky, smyčky, čelovka. Pochopitelně oblečení, jídlo, pití a lékárnička musí splňovat všechny požadované nároky.