Skalní lezení

Jedna z dnes nejdominantnějších forem horolezectví. Určujícím hlediskem pro zařazení do této skupiny je prostředí, kde se horolezectví odehrává, a tím jsou skály. Ať už to jsou skály vysoké pár desítek metrů, stovky metrů, anebo balvany v lese.

Ve skalách je možno pojmout horolezectví tradičně, anebo gymnasticky. Záleží na poměrech, jak si to lidé v dané oblasti zařídí.

V rámci České republiky se skalní horolezectví tradičně dělí na dvě části. Pískovcové horolezectví, a lezení po ostatních skalních terénech tvořených jinými horninami než pískovcem (např. vápencové nebo žulové skály). Zažitým horolezeckým termínem pro tyto skály je souhrnné označení „nepískovcové“ skály, popř. „nepískovcové skalní horolezectví“. Důvodem pro toto rozdělení je značná rozdílnost vlastností pískovcové horniny od všech ostatních hornin.

Specifickým druhem skalního horolezectví je pískovcové horolezectví v Sasku a Čechách. Místní pískovcové skály jsou většinou tvořeny měkkým a křehkým pískovcem, což má výrazný vliv na podobu zde provozovaného horolezectví.

Nelze zde lézt za mokra, nelze používat tvrdé mobilní jistící prostředky z kovů. Kvůli šetrnosti vůči hornině se zde často uplatňují přísné zásady tradičního pojetí horolezectví. Trvale osazené jistící prostředky jsou v terénu jen poskrovnu a na nejnutnějších místech. Lezení je psychicky náročné.

Zdroj: Horolezecká metodika, 2014

SROVNÁVACÍ   TABULKA   OBTÍŽNOSTI   VÝSTUPŮ (Klasifikace obtížností)

UIAA

Francie

USA

Saská pískovcová

Polská Kurtykova

4 3 5.3 III IV
4+ 4a 5.4 IV IV+
5- 4b 5.5 IV-V V-
5 4c 5.6 V V
5+ 5a 5.7 VI V+
6- 5b 5.8 VIIa VI-
6 5c 5.9 VIIb VI
6+ 6a 5.10a VIIc VI+
7- 6a+ 5.10b VIIIa VI.1
7 6b 5.10c VIIIb VI.1+
7+ 6b+ 5.10d VIIIc VI.2
8- 6c 5.11a IXa VI.2+
8 6c+ 5.11b,c IXb VI.3
8+ 7a 5.11d IXc VI.3+
9- 7b 5.12a,b Xa VI.4
9 7c 5.12c Xb VI.4+
9+ 7c+ 5.12d Xc VI.5
10- 8a 5.b XIa VI.5+
10 8b 5.13c,d XIb VI.6
10+ 8b+ 5.14a,b XIc VI.6+
11- 8c 5.14b,c - VI.7